Johanka

Johanka
Stála jsem před kaplí u naší vesnice
zvonili poledne a zrála pšenice
přes pole přeběhl mraků stín
ovce mi chtěli sníst mou náruč kopretin

Vítr se proháněl
boží dlaň hladí klasy
a v jeho šumění
jsem uslyšela hlasy
smály se

Johanko – Johanko
Johanko – Johanko

To není pšenice
To jsem já Archanděl
To jsme mi světice
Michael, Markéta, Kateřina

Pan farář řekl mi, že to se dětem stává
a pak se vyptával jestli mně bolí hlava
už on mi nevěřil já ano ze všech sil

Vítr se proháněl
boží dlaň hladí klasy
a v jeho šumění
jsem uslyšela hlasy
smály se

Johanko
Johanko
To není pšenice
To jsem já Archanděl
To jsme mi světice
Michael, Markéta, Kateřina

Táta mě hrozně zbil a bratr se mi smál
maminka plakala a pláče pořád dál
tři roky ke mě mluvili ty svaté hlasy
a já se vznášela do nad pozemské krásy

Vítr se proháněl
boží dlaň hladí klasy
a v jeho šumění
jsem uslyšela hlasy
smály se