Láska in memoriam

Ona:
Já život bez lásky už chystala se vzdát. A pak spatřila jsem tě v tom seriálu hrát a hned mi bylo jasný, i když tě nesmím mít, už se nechci věšet, ani kyselinu pít.

Oba:
Chci jen ve tvé kůži být, aspoň na chvíli, vidět to co nepoznaj ti kdo tam nebydlí. Chci být u toho, jak děláš ten svůj úsměv. Dám všechnu moudrost světa za to vědět, nač myslíš ty, když se tak usmíváš, že se tak usmíváš, jak to děláš.

On:
Učím se tvůj úsměv, denně nazpaměť! Ať o tobě aspoň něco mám, až tady zase budu sám!
Někdy mi to jde!

Ona:
Že to až krásně zazebe!

On:
Samo od sebe.

Ona:
Vždyť já to umím od tebe.

Oba:
A když mi to nejde, vzpomínám na tebe a zas ožívám. Díky tobě teď už lásky tajemství znám. Odevzdám se tobě a tebe si nechám. Teď už pro mě neplatí, to že je člověk vlastně vždycky sám, když u sebe tvůj úsměv mám!