Vitr-lucie Vondrackova

Ať si říká kdo chce svý,
on přijde já to vím.
Zvládne jedním mávnutím
to s čím tu zápasím.

Jen když smůla
blíž se zdá,až
málem vítězí,
ptám se jakej může tak být
ten co z dálky přichází...

Refrén:
Ať je jak vítr,
ať ví co chce
přitom sám sobě se dovede smát...
Je zvlášní a zvlášť
né kam vítr,tam plášť
a má sílu,které neodolám...

Ať je jak vítr.
nikdo ho nespoutá
jen když on sám bude to chtít,
dřív tajfun a hráč
teď můj vánek a stráž,
a když k ránu snad má chuť zas jít
neuletí..

Jiným zdá se dávám
pít až do dna trápení,
mý srdce,že zůstává
v tý skále míle vzdálený...
Čím víc pouť tam je dlouhá
tím víc jich odradí,
on na nic dál už nečeká
a prostě sám mě pohladí...

Refrén:

Co vidím,
slyším,
cítím
všechno mu dám...
Na tohle velký vzkříšení
čekám dál a to doufání
je k zbláznění...

S větrem v zádech
ať blíží se k nám,
teď už nesmí to vzdát
uvěřím, že on má tu už vát napořád...


Refrén:

Ať je jak vítr,
ať ví co chce,
přitom sám sobě se dovede smát
... Ať je jak vítr!