Růže kvetou dál

Ty kdo bloudíš sám a sám
dlažbou měst a jejich špínou,
smutkem dní a nudou línou
já tě znám.
Ty kdo ztratils přízeň dam,
kdo si lásce ustlal v hrobě,
škodíš tím jenom sám sobě, že jsi sám.
Podívej, kvete růže, podívej, kvete růže, podívej,
kvete růže ta tvá

Ty kdo nevíš kudy kam,
samou bídou koncem týdne,
nemáš mládí právě klidné,
já tě znám.
Kdo se topíš jako trám
v naší rozbouřené době,
v téhle chvíli právě tobě zazpívám
podívej, kvete růže, podívej, kvete růže, podívej,
kvete růže ta tvá

Ty kdo znáš se k dětskej hrám,
ač tě bosé nohy zebou
počkej na mně, půjdu s tebou,
já tě znám.
Slunce zamklo zlatý chrám,
noc ta dáma v černé róbě volá hvězdu
a jdou obě přímo k nám.
Podívej, kvete růže, podívej, kvete růže, podívej,
kvete růže ta tvá

Ty kdo víš a ty kdo znáš,
kdo si duše ctná a čistá
a kdo v srdci kousek místa pro mě máš.
Až se zklamu nebo až stratím víru v tuhle řádku,
pak ty mě zas na oplátku zazpíváš
Podívej, kvete růže, podívej, kvete růže, podívej,
kvete růže ta tvá
Podívej, kvete růže, podívej, kvete růže, podívej,
kvete růže ta tvá