Slavíci z Madridu

Nebe je modrý a zlatý,
bíla sluneční záře.
Horko a sváteční šaty,
vřava a zpocený tváře.

Vím, co se bude dít,
býk už se v ohradě vzpína.
Kdo chce, ten může jít,
já si dám sklenici vína.

Žízeň je veliká,
život mi utíka,
nechte mě příjemně snít
ve stínu pod fíky,
poslouchat slavíky,
zpívat si s nima a pít.

Ženy jsou krásný a cudný,
mnohá se ve mě vzhlídla.
Oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla.

Dobře vím, co znamená pád
do nástrah ženského klína.
Někdo má pletky rád,
já radši sklenici vína.

Žízeň je veliká,
život mi utíká,
nechte mě příjemně snít
ve stínu pod fíky,
poslouchat slavíky,
zpívat si s nima a pít.

Žízeň je veliká,
život mi utíká,
nechte mě příjemně snít
ve stínu pod fíky,
poslouchat slavíky,
zpívat si s nima a pít.

Nebe je modrý a zlatý,
ženy krásný a cudný.
Mantily, sváteční šaty,
oči jako dvě studny.

Zmoudřel jsem stranou od lidí,
jsem jak ta zahrada stinná.
Kdo chce, ať mi závidí,
já si dám sklenici vína.

Žízeň je veliká,
život mi utíká,
nechte mě příjemně snít
ve stínu pod fíky,
poslouchat slavíky,
zpívat si s nima a pít.