Amorek

Slunce se sklání, dívám se ven na místa,
která už tak dobře znám.
Už od svítání celičký den, nikdo si nevzpomněl,
nezašel k nám.
Amorek spinká, či jak ho tak znám,
v zahradě lítá si za bělásky.
Já se ho synka pořád jen ptám,
kde je ta láska nad lásky,
má vysněná láska nad lásky?


Na věži klinká půlnoční zvon
ten zvuk mě rozechvěl jak jitřní chlad.
Už od malinka vím, že jen on
je se mnou vzhůru, když nemohu spát.
Nad mořem hřímá, blesk projel tmou,
na pláži smáčí už déšť oblázky.
Amorek dřímá, ňadra se dmou,
spí i ta láska nad lásky –
má vysněná láska nad lásky.