Třešničky

když josef veselku chystal
byl uz starý skoro kmet
a dívka maria čistá galilejsky kvet

jednou se šli spolu projít
josef nechtel ale šel
vždyť byly jen krátce svoji
a vzduch plný včel

jednou se šli spolu projít
byl červen třešní čas
a jak tam pod stromem stoji
zni mariin hlas

moh bys josifku prosím
pár třešní natrhat
ja dítě pod srdcem nosím
a co když má hlad

tududum tududududum
tududum tudududum
tududum tudududududum

tu josef si začal rvát vlasy
óóó já sem naletěl
kdopak moh setřít vlasy
moji nevinosti pel

víš já mám trpělivost svatou
ale to ti povídám at ten kdo je dítěti tátou
mu podá třešně sám

a zatím co josef tu běsní
náhle dětsky hlásek slyš
sehni se milá třešni
k moji mamince blíž

a hle strom se k zemi sklání
Maria trhá s úsměvem
a josef nemá ani zdání
jak z té slamastyky ven

tududum tududududum
tududum tududududum
tududum tudududududum

můj bože já se tolik stydím
ale řekni pane náš
kdy chceš přijít mezi lidi
kdypak narodit se máš

já myslím tak 6 ledna
v době vánoc v noční čas
až se zjeví hvězda neposedná
tehdy přijdu mezi vás

roky skáčou jako hříbě
ale když se snese sníh
lidé zpívají si písně
o těch třech a o třešních