Svítíš mi v tmách

HZ: Sám, bezpečně vím, že jsem.



Vím, že patřím právě sem.

Dál musím se ptát a ptát,

jak moh´ se ten zázrak stát…

Já jsem, protože máš, máš mě rád.



ŠM: Já bloudil dřív sám a sám.



Jsem tím, že tě, lásko, mám.

Tím, že začal příběh náš.

Jsem jen, když mě ráda máš.

Kéž, jak léta jdou, píseň nás dvou

zůstává stále táž.



HZ: Dýchám tu s kýmsi,



kdo našel můj práh.

Sluncem teď mým jsi.



oba: A stříbrem svých paprsků.



Svítíš mi v tmách,

svítíš mi v tmách.

Kdykoli já ztrácím správný směr,

svítíš mi v tmách.



HZ: Já s tebou chci stále žít.

ŠM: S tebou chci stále žít.

HZ: Mé všechno ti náleží.

ŠM: Všechno ti náleží.

HZ: K mým břehům tě vítr hnal.

ŠM: K tobě mě vítr hnal.

HZ: Dík, že se ten zázrak stal.

Ó, jen nepřestaň svítit mi dál!



ŠM: Znám tajenky tvého já.

HZ: Znám tajenky tvého já.

ŠM: Ne, neměň je lásko má.

HZ: Neměň je lásko má.

ŠM: Jen když ty mě ráda máš.

HZ: Když ty mě ráda máš.

ŠM: Má smysl i příběh náš.

Kéž, jak léta jdou

píseň nás dvou



zůstává stále táž.





HZ: Dýchám tu s kýmsi,



kdo našel můj práh.

Sluncem teď mým jsi.



oba: A stříbrem svých paprsků.



Svítíš mi v tmách,

svítíš mi v tmách.

Kdykoliv ztrácím směr,

jímž mám jít,

tvůj maják mi vrátí klid.



Jen ať svítí mi v tmách,

svítí mi v tmách,

nezabloudím sítí zrádných cest

tím sluncem dám se vést…



ŠM: …co svítí…

oba: …mi v tmách.