Vernisáž

Když se k spánku ukládáš a z obrazů vernisáž
Probíráš ve tmě noci, probíráš ve tmě noci

Trochu lítost, trochu strach, nános prachu na kartách
Za dveřmi známý šeptá hlas a z toho hlasu běhá mráz

Nic prý není náhoda, že ticho není samota
Že vzniku zánik předbíhá a to co začlo, že konec má

Tak na co čekat, na co snít, běž všechna okna otevřít
Ať ztuchlou pachuť čtyřech stěn, osvěží vůně příštích změn