Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
When i talk to the trees
O'great trees who have learned to speak slowly
I know that they believe that they have an answer
Then i walk in the city where i cannot hear it
When i talk to the city
I have already learned three answers
Before i call the question
And slowly, i wish myself among trees
But can not hear myself wishing
When i talk to the people
Who are the trees that grow in the city
They reply with a fond kindness, slowly
But there is no answer
For experience to be made by mistake
Upon this key, time will slide,
Beyond the lock, you lose your mind.
And as our door becomes open,
A rush of sound is found inside
Creating dreams that pass you by.
You may live through your life a long long time..
But you will never know from where it came,
Yet all you've seen is what you've wanted to,
You`re walking forward as you look behind,
Still watching those old memories fade and die...
This door is heavy, and is deeply stained,
With wasted tears, that try to fight in vain,
You may be sitting, feeling quite secure,
But listen carefully - and this key is yours -
For we can lead you far beyond that door...
There are dangers hidden, trust in that language
And it is precisely this conception that which must not be changed
The epitome of our language is patterns containment of thought and sound
I die to fight!!
I die to fight!!
I die to fight!!
Upon this key, time will slide,
Beyond each lock, you lose your mind.
And as our door becomes open,
A rush of sound is found inside -
Creating dreams that pass you by..
Bent cold sidewalk, open the gate,
I may be late but i can no longer wait.
Stealing the crown that stood me up,
I'm laying the table with dusty plates.
Bent cold sidewalk, open the gate,
I may be late but i can no longer wait.
Playing the god to fix your gaze,
I'm holding you firm on another day.
Bent cold sidewalk, open the gate,
I may be late but i can no longer wait.
Když jsem mluvil se stromy,
S laskavými stromy co se naučily pomalu mluvit
Já vím, oni věří, že mohou odpovědět
Poté jsem procházel městem, kde jsem nebyl schopen je slyšet
Když jsem s tím městem mluvil,
Už jsem se naučil tři odpovědi
Před vyřčenou odpovědí
A pomalu toužím být obklopen těmi stromy
Ale neslyším sám sebe si to přát
Když jsem mluvil s lidmi,
Což jsou stromy které vyrostly ve městě
Ti odpovídají s něžnou laskavostí
Ale nemohou odpovědět
zkušenosti z chyb
Na základě tohoto klíče časy budou postupovat
Za tímto zámkem ztrácíš svou mysl
A jako naše dveře otevírají
příval zvuků které nacházíme uvnitř
Vytváříme sny, které nás míjí
Můžeš žít skrze svůj život navždy
Ale nikdy nebudeš vědět odkud to přichází
Přesto všechno můžeš vidět své touhy
Jdeš vpřed jako tvá minulost
Stále pozoruješ staré vzpomínky uhasínající a umírající
Ty dveře jsou nepřístupné a hluboce znectěné
Se zbytečným pláčem který se snaží bojovat v nicotě
můžeš sedět a cítít se naprosto v bezpečí
Ale poslouchej bedlivě - a ten klíč se stane tvým
Díky naší schopnosti vést tě daleko za dveře
Jsou tam skrytá nebezpečí, důvěřuj tomu jazyku
A to je přesně to zrození které se nesmí změnit
Ztělesnění našeho jazyka je vzor omezení, myšlení a zvuku
Umírám v boji!!
Umírám v boji!!
Bojuji abych mohl zemřít!
Na základě tohoto klíče časy budou postupovat
Za oboustraným (vzájemným) zámkem ztrácíš svou mysl
A jako naše dveře otevírají
příval zvuků, které nacházíme uvnitř
Vytváříme sny, které nás míjí
Chladný chodník směřující k otevřené bráně
Můžu se zpozdit ale nemůžu čekat příliš dlouho
Kradoucí korunu, která byla má
Ležím na zaprášeném stole
Chladný chodník směřující k otevřeně bráně
Můžu se zpozdit ale nemůžu čekat příliš dlouho
Ztvárňuji boha abych napravil tvůj pohled
Držím tvou nepoddajnost na jiný den
Chladný chodník směřující k otevřené bráně
Můžu se zpozdit ale nemůžu čekat příliš dlouho