Dlouhý černý závoj

Stalo se to dávno, už je to roků pár.
Chlapa zabili prej tam, co stával bar.
Dva to viděli a voba dva říkaj',
že vypadal jak já, ten chlap co utíkal.

Soudce se mně ptal: Jaký máš alibi?
Buď jsi jinde byl, nebo's ho zabil ty.
Já tam mlčky stál a pot se ze mne lil.
Jen kamaráda žena ví, kde jsem tu noc byl.

Každou noc, když všichni spí
její pláč až k mýmu hrobu zní.
Nikdo neví, nikdo nezná.
Nikdo to neví, jen já.

Už oprátku mi chystaj', kněz mi sbohem dal.
Dole stála žena, co jsem s ní tu noc spal.
A dole stála žena, vedle ní kamarád.
Myslí, že ho ráda má, a to mu nechci brát.

Každou noc, když všichni spí
její pláč až k mýmu hrobu zní.
Nikdo neví, nikdo nezná.
Nikdo to neví, jen já.

Pak trhli podlahou, já byl k nebi blíž.
A vona stála dole, jen vo dva metry níž.
Pozdě navečer, když kamarád šel spát,
tak přišla na můj hrob mi s pláčem sbohem dát.

Každou noc, když všichni spí
její pláč až k mýmu hrobu zní.
Nikdo neví, nikdo nezná.
Nikdo to neví, jen já.