Vlak do Zaltodolu

V dálce duní rachot kol naší starou tratí
Před stanicí Zlatodol fůru páry ztratí
A dál pádí
S námahou jak hroch v patnáctém poschodí
Já stojím na předmostí s každodenní přesností
A mávám

Říkáme mu Šrot a spol. když tak tady píská
Snad je mu ta Zlatodol ze všech nejvíc blízká
Pro své mládí
Na jinou trať dost dobře se nehodí
Je však už mou zvyklostí že rád na tom předmostí
Mu mávám

V dálce duní rachot kol v zatáčce se dusí
Za stanicí Zlatodol lítá hejno husí
A vlak pádí
Píšťalkou mě včas do rána probudí
Já kosmickou rychlostí šup a už mu s radostí
Zas mávám