Píseň o spalující touze

Lucrezia:
Můj bože tolik prázdných očí,
tahle tryzna má být slavný ples.
Dnes večer svět se jenom pro mě točí,
spíš tu místo toho chcípnul pes.

Mám vlastně všechno, co jsem kdy chtěla,
zlacený palác, peníze i moc.
Jenom když vzpomenu si na manžela,
začne má smutná duše volat o pomoc.

Žádná má komorná nesnídá sama,
každý můj sluha umí milovat,
chci žít jak oni a ne jak dáma,
kterou jen ze zvyku má někdo rád.

V očích těch lidí jsem jen já ta špatná,
tak věrně líčí můj obraz upíra.
Potoky krve tečou z mého plátna
a zatím láska ve mně umírá…

A zatím láska ve mně umírá…
A zatím láska ve mně umírá…

Juan:
Tak jak měsíc k obloze,
prý dítě patří k lásce.
Já stejně tak jak ty
bych si ho přál.

Jen zbabělec tak uboze se bojí,
když je v sázce,
osud těch,
co dosud miloval…