Křižácká

Padl stín soumraku na tábor vojáků
Kovové zvuky tu znějí
Ohně zaplanuly, někteří usnuli
Jiní se u ohňů hřejí
Únava po boji zmatněla na zbroji
Koně spí ve stoje stranou
Z masa už kouří se, nají a vyspí se
A zítra se sluncem vstanou

Z jednoho z kamenů hledí do plamenů
muž, který táboru velí
V uších mu dozněly nárazy oceli
Rány se za pár dní zcelí
Horší než zranění krvavé znamení
na duši usnout mu nedá
Jakápak strašlivá tajemství ukrývá
Jeho tvář, vážná a bledá

Tábor se halí tmou, až všichni ulehnou
Odejde do svého stanu
Dopřej mu, Bože, tmu pro tichou modlitbu
Než se noc nakloní k ránu

V ohni to zapraští, černý kříž na plášti
Jako by se pohnul z místa Ticho zní tajemně,
muž povstal ze země
Víno si do džbánu chystá
Dívá se do žáru, upíjí z poháru
Naslouchá chrápání bratří
V poslední hodině utopí ve víně Lásku a vše, co k ní patří

Jak se noc naklání, přichází svítání
Muži jsou šedí a tiší
Koně se vzbudili, rytíř si po chvíli
Dolévá poslední číši
Víno se zkalilo, už se rozednilo
Špinavě, šedě a chladně
Ruka se zachvěla, chlad vnikl do těla
Smrt čeká v poháru na dně

Je konec hořkosti a všechny starosti
Jak by z něj najednou spadly
Pak smrti na pozdrav vypije bolehlav
Toho dne jediný padlý