Hledám cestu k tobě

Ve víru noci a vašně ocitnout se teď,
v té cestě k tobě mi,překáží tahle zeď.
To krásné milování,kde je klid,
je něco o čem každý večer můžu jen snít.
Asi tak jako na nebi,jsou mraky před bouří
a stále sedím a koukám na to jak to hoří.
Doteky sou hradbou těl,co oba známe,
k sobě se máme blízko a přitom se neznáme.
Často jsem slyšel,že v nás se nikdo nevyzná,
z vášnivých nocí,se to vůbec nepozná.
Svět se točí a život de prostě dál,
nikdy jsem neřešil,to co mi osud vzal.
Láska je krásná a já že jsem věcnej,
za ty dny stebou jsem ti vážně vděčnej.
Za to co si řekla,jsem položil city na papír
a není den,kdy ty mě něčím nepřekvapíš.


Nic není tak hrozné,jak se vždycky zdá
a možná není a možná je ta pravá.
Tápu se černou tmou a hledám odpověď,
s každým tvým přáním,se ti snažím vyhovět.
Hledám dveře,po čase jsem našel okno,
jen chci nahlédnou,jednou se nadechnout.
Toužím zas zahlednout,ten co byl jasný den,
není snad žádné východisko směrem ven.
A proč není vše,jak já chci aby bylo,
to co jsem na zeď napsal se mi hned smylo.
A černá oblaka zakryla to modré nebe,
v té samé tmě,hledám stále tebe.
Naslouchám do hlubin,do hlubin ticha,
poslouchám srdce,které divoce tiká.
A bloudím ve tmě v nekonečně velkém kruhu
a srdce prosí,tak mi sakra odpusť.


Psal jsem dopisy,do tvojí schránky,
bylo to spoustu slov a nespočet vět.
V nich srdce se otisklo,na bílé stránky,
v nich podrobně popsán byl celej můj svět.
Svět kterej v každém tvém úsměvu zkvétal
a smutně uvadal s každým tvým pláčem.
Ve kterém snadno jsem v oblacích létal
a těžko pak po zemi splíny své vláčel.
všechny své pocity,jsem den co den co psal,
líčil jsem stavy,jež duši ovládaly.
Niterný kronikář se ze mě stal,
a v iknoustu modravém zábrany padaly.
Stačilo odepsat už nechci už dost,
ukončit všechny mé,marnívé snahy.
Stačilo odepsat že co bylo je minulost,
zavřel bych dveře za zašlými vztahy.