Nic moc blues

Nezná směr ten, kdo se ptá
cestou mou je ruka tvá
v těžkých chvílích znám svůj cíl
snad smím s tebou zůstat dýl
s ránem probouzím tvůj pláč
v očích déšť, na dně zášť
tiše žárlím na tvůj stín
i můj krok je krokem tvým
jak je línej dobře vím

Láska má je z lásky hřích
smutkem byl bych na tvůj smích
nebem, zemí, zkrátka vším
možná snílkem bláhovým
tak se týdnů stále ptám
kolik prachu v kapsách mám
hvězdám chytnu velkej vůz
nabízím ti cesty kus
tímhle nic moc snovým blues