Charlotte

je čas nočních motýlů, vyhaslejch hvězd a z ohňů stoupá smutnej dým,
mlha, co se charlotte sráží na řasách je slaná a já ochutnat smím.
prstem smaže vlastní stín a já se pokouším.
ta síla nočních paprsků, co je to za lásku, já masku falešnou už dávno zahodil,
jsem tvá loutka, napětí vodícím provázkům větší dej a tisíc krásnejch chvil…
víš, jsem tebou opilej a tak mi prosím ještě napít dej.
ty, charlotte, hyeno zlá, krásko z oblaků,
chci tě mít, mít jenom já, jít s tebou do mraků,
na nebi tam, tam tančí měsíc, věrně hlídá svou zář,
do letů ptáků zbloudilejch mý naděje vraž.
je čas nočních zázraků, ztracenejch snů, a z rudejch ohňů popel zbyl,
vem mě s sebou do mraků, tam s tebou patřím charlotte, prosím,
jó tam jsem kdysi žil…
jsi mý světlo v zatmění, už zase lítám metr nad zemí.
ty, charlotte, hyeno zlá, krásko z oblaků,
chci tě mít, mít jenom já, jít s tebou do mraků,
na nebi tam, tam tančí měsíc, věrně hlídá svou zář,
do letů ptáků zbloudilejch mý naděje vraž.
jó, vraž mý naděje tam kde končí závislost,
utíkám, charlotte, já střízlivej jsem, nechci tě, mám tě dost,
já, já vracím se zpět, tam na pevnou zem,
a do tvejch vnadů falešnejch,
do krásnejch nocí, nebezpečnejch,
do letů ptáků zbloudilejch, zas jinýho vem.