Skládání mozaiky lásky a nenávisti

Vyrýváme slova do rozpadajících se zdí, slova lásky a vzteku.
Snad se někdo začte do těch malých úlomků.
A slova padají, padají na zem a tříští se na kousky.
Najde se někdo, kdo je posbírá a dá jim původní tvar a význam?
Slova padají, lidé pláčou nad ztraceným. Čím? Čím, čím...
Ztracenými...
Slova padají a hvězdy hasnou.
Až bude umlčen poslední nepřizpůsobivý hlas.
Nastane ticho. Nekončící ticho.
Již nebude třeba slov, člověku bude třeba umět už jen kývati hlavou.
Dokud však bude alespoň jedna svítit, budeme tu i my.
Jedovaté sliny dávají nám za pravdu.
A ten chřtán? Už je zplna otevřený.
A co lidi? Chytí se na návnadu jednoduchých řešení, která stejně nic nezmění.
A co krize? Hovno kapitálu, ale celého lidského myšlení.
Kdy i my přijdeme na řadu, neočíslovaní.
Oči jsou na každém rohu, prázdné zdi – ty všechno slyší.
Dej si pozor na pomocnou ruku, která chřestí okovy.
Mediální propaganda, systém skvěle funguje.
Pro pocit falešného bezpečí ještě větší faleš radarů a raketových sil.
Mír? Pohádka pro slepé, noční můra finančníků.
Další na seznamu – báchorky o nadčlověku, to už tady přece bylo.
A proto šlechtěme gen.
Rostlin, zvířat, lidí.
Stále to nevidíš? Zavři oči a představ si svět. Otevři mysl, přemýšlej.
Rozbij svou skořápku. Ne, nechceme svět plný zarytých přesvědčených anarchistů.
Chceme svět svobodných bytostí, které se vzájemně chápou a respektují. Anarchii, anarchii.
Ale ne plnou stereotypů a předsudků. Hovno punk, hovno straight edge, hovno metal, tekkno, vegan, hovno crust. Svobodu!
Nasrat na scénu, nasrat na všechnu tu policii ve scéně, která nám říká co máme být. Jsme tím, čím jsme. Lidmi. Obyvateli planety Země. Nasrat na scénu, budujme komunitu, ne stádo ovcí, byť černých.
Komunitu...