Propast

Díra v zemi stále
ještě není propastí
Možná země jen zívá
Propast přichází
s lidskou bolestí
s místem odkud
nikdo se nedovolá

V hloubce tma
se houpá
jako tráva pod vodou
zdola prsty v nás
máčí
Propast zajímá
kam až popojdou
Ví že nikdo z nás
neodolá

Ze dna to sálá
Točí se vír
Někdo se chystá být





Jsou dny kdy té rány neubývá
Jsou dny kdy se rána nehojí
Jsou dny kdy je rána nakažlivá
Propast otevírá náruč svojí
Jsou dny kdy se zdá že je to studna
která vodou tváře ochladí
Jsou dny kdy je krásné být až u dna
a už se od něj nikdy neodrazit

Jsou dny kdy i propast někam padá
kdy se všechno v dobré obrací
Jsou dny kdy se štěstí v dlouhých řadách
vznáší nad hlavou jak na oblacích
Příběh který nikde nezačíná
Jen to někde v hloubce zachrastí
Propast může být i pohostinná
Jen to vykládejte propasti