Tříska

Voda se do řeky halí
O dno si hojí svůj chlad
Hledá co nemůže najít
Jako já

Všechno se zdá být tak blízko
Stačí se jen trochu hnout
Strom v sobě lomcuje třískou
Jako já

Jako němá dlouhá věta
Voda šumí jen
a čeká
Zda si neodpoví

Čeká zda už v sobě stačí

Vlny vytváří a ztrácí
Osamělou intonací
Pluje mezi slovy
Jako já


Strom v sobě ve kmeni
Třísky se drží
Jako by pod kůrou
měl lidskou kůži

A větve jako dlaň
Do vody hledí
Visí nad hladinou
A nepohladí

A vlnu za vlnou
Hladina roní
Že co teď nestihla
Už nedohoní

Těch věcí před sebou
Jenom kde začít
Času je bez konce – a nevystačí

A nevystačí
A nevystačí