Sbohem smutku

Protože všechno
z velké výšky splývá,
je na tom bezpochyby
krásně pták.

Na tvářích slzy nevidí,
nikdo ho smíchem nešidí,
nečeká pranic od lidí
a zpívá, zpívá.

Tajně si na zahradě
létat zkouším,
zatím jsem zvládnul
jenom volný pád.

Přeletět smutek můj
se vůbec nepokouším,
ač chtěl bych sbohem smutku
z výšky dát a rád.

Každej to zkouší, každej chce utéct
z toho, co ho vobklopuje,
někam, někam vysoko.
Vysoko, aby se na ty druhý
mohl dívat z vejšky.
Já to taky zkouším, abych se nevodlišoval.
Zkouším to, i když, i když mi to moc nejde,
i když si myslím, že je to zbytečný,

přesto...

Tajně si na zahradě
létat zkouším,
zatím jsem zvládnul
jenom volný pád.

Přeletět smutek můj
se vůbec nepokouším,
ač chtěl bych sbohem smutku
z výšky dát a rád.