INFORMACE O INTERPRETOVI

Vladimír Mišík se narodil v roce 1947 jako syn amerického vojáka, do kterého se zamilovala Mišíkova slovenská matka-zdravotní sestra, jenže poté byl odvelen do koreje, kde údajně padl. Vladimír otce nikdy neviděl.

Vyučil se truhlářem a od té doby v oboru pracoval jen asi půl roku ve Filmových ateliérech Barrandov, jenže už v té době zpíval spolu s Karlem Kahovcem se slavnou skupinou The Matadors. Posléze je nahradil Viktor Sodoma. Mišík získal angažmá u Skupiny Karla Duby, což byla jediná zkušenost s popem. Když bylo jasné, že Mišík, který měl nakročeno k rocku, odejde, skupina zrovna odjela na turné po Mongolsku (bez Mišíka), kde se s ní autobus zřítil ze skály a zahynulo tam šest muzikantů. Mišík pak působil v kapelách New Force nebo v George and Beatovens. V roce 1968 založil s kytaristou Radimem Hladíkem (který byl už v Matadors), s baskytaristou Jiřím Kozlem a s bubeníkem Vlado Čechem slavnou skupinu Blue Effect, původně The Special Blue Effect. Název vznil podle toho, že všichni členové měli modrou knížku. Velkým hitem se stal Sluneční hrob. Nastaly však rozepře, protože Hladík začal prosazovat delší instrumentální plochy, což se Mišíkovi jako zpěvákovi samozřejmě moc nelíbilo. Nakonec přišel druhý zpěvák Lešek Semelka a Mišík odešel.

Dostal se do skupiny Flamengo, ve které se v té době ustálila rocková sestava Pavel Fořt - kytary, Ivan Khunt - zpěv a klávesy, Vladimír "Guma" Kulhánek - baskytara, Jaroslav "Erno" Šedivý - bicí, po Mišíkovi přibyl ještě saxofonista Jan Kubík. Skupina hrála na vysoké úrovni přejaté věci (např. Led Zeppelin). Vlastní songy zpívala kapela anglicky, protože pokusy o české texty nedopadávaly moc dobře. Jenže na desku by se v rámci normalizace už nemohly anglické texty dát, a tak producenta Hynka Žalčíka napadlo oslovit komunistického básníka Josefa Kainara. Jeho texty na desce se staly jeho poslední prací. Ještě před vydáním desky zemřel v jednapadesáti letech na infarkt. Vznikla deska Kuře v hodinkách, která se svým způsobem stala průlomovou. Dokázala všem, že se dá zpívat česky. Album bývá dodnes označováno za nejlepší český rockový počin.
Nicméně kapela se ještě před vydáním (vydávalo se přibližně až rok po natočení) rozpadla.

Následoval pokus s kapelou Formace.

Mišík tehdy přijal nabídku z Energitu Luboše Andršta, jenže většina koncertu zabrala Andrštova kytarová sóla, což se Mišíkovi moc nelíbilo, a tak odešel.

A konečně si v roce 1974 Mišík založil vlastní formaci Etc..., s níž vystupuje dodnes. Podle jeho slov takový název proto, že kdyby chtěli muzikanti odejít, tak jemu "zůstane firma."
Na prvním albu bylo mnoho hostů, a vedle folkovějších věcí v duchu Boba Dylana se zde objevilo několik skladeb, které inklinovaly k jazzrocku, jehož vlivy prosazovali hlavně baskytarista Vladimír Padrůněk (který byl s Mišíkem už v Energitu) a kytarista Jiří Jelínek. Ten ve dvaceti třech letech spáchal sebevraždu. Česká hudba tím přišla o jednoho z nejlepších kytaristů, jakého kdy měla.

V roce 1980 vyšlo druhé album, na kterém hrála kapela bez hostů. Vrátil se Petr "Kulich" Pokorný, který byl už v první sestavě, pak ale oodešel ke své milované country, přišel Jiří Veselý na baskytaru, který do kapely vnesl slovanského ducha a durové stupnice, na místo bubeníka přišel Jiří Šustera. Mišík na desku "objevil" beatnického básníka Václava Hraběte (1940-1965), jehož tři básničky na desku použil, mezi nimi i Mišíkův patrně největší hit Variace na renesanční téma.

Kapela v tu dobu zažívala vrchol popularity, ale mnoho drobných politických problémů (nedodržování repertoárových listů apod.) vedly k Mišíkově zákazu činnosti v letech 1982-1984. Během zákazu se rozvedl se svou první manželkou Katerínou, s kterou byl deset let a která mu dala syna Maťa. Následně Mišíkovi povolili, aby vystupoval s malou partou, kterou následně přestavěl v nové Etc....

Mišík se podruhé oženil, vzal si Evu Mišíkovou, s kterou je dodnes, a která mu dala druhé dítě Báru a třetí Adama, kterému je čtrnáct a který už také vystupuje se svou kapelou.

Nahrál dvě očíslované desky (3 a 4), během kterých působil v kapele klávesista Petr Skoumal a kapela tak získala zcela nový sound.

Vladimír Mišík hrál během revoluce na koncertu na Letenské pláni, kde ho poslouchalo kolem tři čtvrtě milionu lidí. Po revoluci dělal předkapelu skupině Rolling Stones, která sem přijela na svůj první koncert.

V té době vyšla deska 20 deka duše.

Vladimír se stal na dva roky poslancem ČNR.

Následující deska Jen se směj znamenala rozchod s producentem Hynkem Žalčíkem, který s Mišíkem spolupracoval na všech předešlých deskách.

Následovaly desky Město z peřin a Nůž na hrdle.

Pak následovala deska Umlkly stroje.

Mišík byl na nějaký čas upoután na invalidní vozík.

Poslední deskou je Ztracený podzim.


P.S.: kdyby někdo měl zájem o podrobnosti nebo zajímavosti, ať napíše, myslím, že se v tématu Mišík celkem vyznám.

Tykeww