Pravidelná cesta Otíčkova

Pravidelná denní cesta Otíčkova
to je ochod Štěpánská a Vodičkova.
On je totiž Václaváku starý známý,
starý známý, starý známý,
on je totiž Václaváku starý známý.
Obchoduje s děvčaty a s valutami.

Před Jaltou a chvíli zase před Alkronem,
Otíček se vyznačuje čilým shonem.
I když cizincům se zdá, že na ně mečí,
na ně mečí, na ně mečí,
Otíček si myslí, že zná řadu řečí:

//:parle vu franse, hau du ju du,
du ju spik engliš, of kurs aj ju,
ich habe švestr, zo bunde šen://
já dostat many, vy potěšen.

A když host má pocit, že je samotinký,
Otíček mu ukazuje nahotinky.
Adresu za malý bakšiš dolarový,
dolarový a už jí loví,
adresu za malý bakšiš dolarový,
za stovku už hledá děvče klientovi.

//:Parle vu franse, hau du ju du,
du ju spik engliš,of kurs aj ju,
ich habe švestr, zi is dolf(?) šic://
já dostat many,a vy na sriptýz.

Před Alfou a jindy zase před Julišem,
Otíček se nosí v davu nerozlišen
a když přece dojde k jeho přistižení,
přistižení, přistižení,
a když přece dojde k jeho přistižení,
vymlouvá se na dědičné zatížení.

Příslušník jdou, jdou, jdou,
na mne si nepřijdou,
já jsem invalida s hlavou marodnou.
Příslušník, nechaj mě,
nejsem tvůj okrsek,
já jsem ta těžká pára, patřím na Prosek