Tony

Jako dva bratři já a Tony a úžasní Beatles na starým Sonny,
tak, jak je tenkrát odněkud přivál čas.
Potom vzal Tony vlastní dráhu, všechno je pryč, kouřím trávu
a pomalu sčítám, co bylo v každým z nás.
Já míval od mládí divný touhy, z domova pryč, na cesty dlouhý
a za každou cenu chtěl zpívat a hrát.
Tony byl zase ostrej jak břitva, kdejaká rvačka, kdejaká bitva
a stokrát se za nás do krve uměl rvát.

R: Tak kde je můj kámoš, když je mi k blítí,
když padá vesmír a na tenký niti, houpá se celý mý pitomý. ubohý já.
Kdepak jseš Tony, jestli mě slyšíš, možná, že stejně, jako já křičíš,
jenže si nešlehneš zlatou, alelujá.

To jsem hrál jednou, poslouchej Tony, podivnej koncert a nešly mi tóny,
jen ostrý, silný světla do očí,
potom až do rána u baru seděl, mlčel a pil a houby jsem věděl,
že si mě bílej prevít ochočí.
Na špičku nože a všechno se mění, už je tu nápad a struny mi znějí,
jenomže Tony, to už jsem nehrál já.
Kam jsi šel k sakru, kde je tvá síla, když po jehle touží naběhlá žíla,
kde je tvý „vole, tohle se nedělá“?

R:..