Loket nad Ohří

Léto se prochází nad skálou z křížem,
z radnice odbíjí celá i půl,
jednou je bídně až nehty si hryžem,
jednou je svátečně prostřený stůl.

Tady jsme sváděli klukovské bitvy,
na první rande já Aničku zval,
jak rybky na háček tak jsme se chytli,
opilí pověstí Svatošských skal.

R: Nespěchej, dívej se, copak ti za zadkem hoří,
nespěchej, dívej se, tady je kus tvého já.
Je jako z pohádky městečko nad řekou Ohří,
z pohádky o něčem co člověk od mámy zná.

Kolikrát z půlnoci, jak se to píše,
malíř chtěl můzu a pivem ji splách,
pár hradních skřítků proklouzne tiše,
do řeky nasypat měsíční prach.

Když mládí proletí, jak vítr žitem,
vlaštovky postaví pár nových hnízd,
já potulný truvér je loutnba mým štítem,
pokorný poutník přicházím říct.

R:..