Píseň smutného nekrofila

Kdo přinesl tmu do naší země?
Kdo naplnil životy dětí jedem?

Je to jako sen,
snažíš se dostat pryč,
tolik smazat dny,
začít znovu žít.
Ty už nechceš spát,
ale nemůžeš vstát,
dokud dejcháš.
Jednou přijde den,
sleduju horizont.
Vyhlížim lepší dny,
stojí to za hovno.
Nějak ti docházejí
únikový cesty,
zbytečně hledáš,
ten exit tu neni!

Chtěla jsi jít se mnou,
lásko, máš chladný ruce!
Vezmu tě z rakve, bejb,
nahodim vitální funkce!
Postavim do řady
do mý armády zombies,
praskání kostí,
jako poselství doby.
Studená jak jarní sníh
začala roztávat.
Jako bych zastavil čas,
byla jsi nádherná.
A čas šel dál
a ty jsi začala tát.
V mym sklepě,
kde ležíme už navždy,
jen ty a já!

Takže každej, kdo někdy šukal mrtvolu,
ať dá ruce nahoru!

Nikdo?
Haha!

Podáš ruku jak dřív
a tma ti naplní plíce!
Na cestě, kterou jdeš,
není prostor pro výběr!
A ty jsi ji vzal sebou,
je pro tebe přítěž!
Potáhneš jí dolů
až na místo, kde chcípneš!
Se táhnu s mrtvolou na zádech
přes půl kraje.
Mám rozpadlej vztah,
jsem na ní a jsem mladej.
A tak čekám na den,
kdy mi vykouříš a sklapneš,
ale zatim marně,
náš vztah je tak chladnej!

Chtěla jsi jít se mnou,
lásko, máš chladný ruce!
Vezmu tě z rakve, bejb,
nahodim vitální funkce!
Postavim do řady
do mý armády zombies,
praskání kostí,
jako poselství doby.
Studená jak jarní sníh
začala roztávat.
Jako bych zastavil čas,
byla jsi nádherná.
A čas šel dál
a ty jsi začala tát.
V mym sklepě,
kde ležíme už navždy,
jen ty a já!

Jen ty a já!

Ok!
Takže!
Kdo měl někdy sex s mrtvolou,
ať dá ruce nahoru!
Udělejte bordel!