Cesta

V autobuse seděly
se šamanem děti
a jedly jablka ze sadu.
Já jsem s nima cestoval
na sedadle sám
úplně vzadu.
Ty jsi tam jela taky.
Nebylo jasný, kde jsme
a proč vlastně.
Bylo to jedno.
Chvíli jsi zpívala
strašně krásně písničku
– neznámou písničku:
Lálalalála…

Nebe je otevřený.
Píseň v podobě ženy
se snesla dolů ke mně.
Ruce jsou natažený,
jablka jsou červený,
si s nima k sobě sednem.

Dotýkají se našich
lačných rtů.

V autobuse usnuli
všichni mimo nás
a šamanovy ženy.
Dívala se dopředu,
měla oči
úplňkem zatížený.
Ty jsi nevystoupila,
už bylo jasný, kde jsme
a proč vlastně.
Řekl jsem: Zazpívej,
prosím tě, zazpívej
hrozně krásně písničku
– tu tvoji písničku:
Lálalalála…

Nebe je otevřený,
píseň v podobě ženy
je ta nejlepší hudba.
Ruce jsou natažený,
jablka jsou červený
a oběma nám chutnaj.

Obejmi mě srdcem.
Zazpívej.

Tady je, tady je…