Samota

Denně ji vidím,
má zahalenou tvář,
z molových tonů,
kolem hlavy svatozář.

V bolavých srdcích
se ukrývá,kde není
láska svá křídla
rozpíná.

Od jara do zimy,
od ledna do vánoc,
provází svítání a
uzamyká noc.

Falešnejma zubama
se usmívá,kde není
láska tam drápy
zatíná.

Kolika lidem už rozbořila most,
v kolika domech byla nepozvaný host,
v kolika uších křičí do ticha,
kde není láska je prázdná samota.

♪ ♪ ♪ ♫ ♫ ♫ ♪ ♫

Ví kde je peklo
a ví i kde je nebe,
kde plameny pálí
a kde to hodně zebe.

S marností se snoubí
v temném obětí,
kde není láska jsou
slzy dojetí.

Rozesmátá bestie
v ksichtu dá si číst,
rozepsaný román,
marně voláš obrat' list.

Příběh který začal,
ale nekončí,kde není
láska je prázdné náručí.

Kolika lidem už rozbořila most,
v kolika domech byla nepozvaný host,
v kolika uších křičí do ticha,
kde není láska je prázdná samota.

Kolik dnů a kolik let,
kolikrát než naposled,
zamkne dům a půjde spát,
co potom zbyde?Co potom zbyde?!
Se vás ptám.