Ztracený svět

Často sním,vzpomínky stárnou,
a svůj pláč,ted' pokouším se skrýt.
V očích ještě rozestláno,
proč zdá se šedý krásně bílí sníh.

Vybledlý a přesto krásný,
je obraz dětství ve mě ukrytý,
je pohádkou snad básní,
a najednou je všechno jak má být.

Pavučinou času hledám ztracený svět,
toronto dnešních snů,
jahodový koláč ale lázek vět,
dítě št'astných dnů.

Chvíli snít,chvíli být,
chvíli spát ve tvém náručí,
chvíli mít,chvíli žít,
vrátit čas tolik bych si přál.

♪ ♪ ♫ ♫ ♪ ♫ ♪

Mlhou snů,se toulám,
ten naivní hlas si tu ve mě zní,
stařec s holí slepě couvá
a vypráví svůj příběh z paměti.

A dál pod okny voní růže,
jen o pár let maj starší kořeny,
jim čas dal nás může,
a dílo věků zkončí plameny.

Staletá je myšlenka jak vrátit se zpět,
však s každým umírá.
Stříbrem nosit padá z nebe andělů zpěv,
prach věžný ožívá.

Chvíli snít,chvíli být,
chvíli spát ve tvém náručí,
chvíli mít,chvíli žít,
vrátit čas tolik bych si přál.

♪ ♪ ♫ ♫ ♪ ♫ ♪