Dívce v mercedesu

Po zádech mi stéká déšť
a ty si suchá, dívko v mercedesu,

je pátek večer, nejraději
bych zalez’ někam, kde je suchá zem,

tak ze silnice zahnu někam k lesu
a ty máš, co jsi chtěla, čert tě vem.

Ten pán, co drží drahej volant,
to je šance, dívko v mercedesu,
má zlatej prsten, zlatý srdce,
zlatý zuby, prostě zlatej chlap,
já mám jen to, co na zádech si nesu,
a ty máš, co jsi chtěla, tak se trap.

Před chvílí svět byl jenom náš,
ty kytky stále ještě kvetou,
co u silnic jsme občas nacházeli,
když hledali jsme spolu vrátka,
jimiž pátky jdou do nedělí.

Ta vůně ohňů ve vlasech,
ta nevyvane, dívko v mercedesu,
to nepřerazej’ drahý šminky
ani parfém Chanel číslo pět,
od long drinků a nablejskanejch plesů
tě za pár tejdnů vrátí zase zpět.

Až poznáš, co jsi vlastně chtěla,
vem si rtěnku, dívko v mercedesu,
slova dlouho nehledej
a na dlaň levý ruky začni psát,
ten dopis potom pošli na adresu:
patník u cesty číslo padesát.

Pak bude svět zas jenom náš,
vždyť ty kytky stále ještě kvetou,
co u silnic sme spolu nacházeli,
a vím, že jednou najdem vrátka,
jimiž pátky jdou do nedělí.