Toužit

Slunce zlaté nádherně svítí
rozdává všem teplo z náruče své
rozkvetlý park kolem voní
chvěje se bzukotem včel.

Motýli si vesele hrají
v zelené trávě jako tě dovádí
ve zpěvu ptáků je slyšet
malinkých dětí smích

Na louce se, tam mezi květy
houf dětí batolí, jak milé jsou
všechno to připomíná
Sněhurku s její pohádkou

Jen dva páry malých bázlivých očí
hry s ostatními se neúčastní
k sobě se vzájemně tisknou
jedna dlaň svírá druhou

Nevinné oči se ptají,
kde mají mámu svou
proč tady není
a proč tady samotné jsou

Dvě srdce pláčou malý,
sami si to myslí, lžou
neví, že mámi se nikdy
nedotknou

Rozumem svým těžko pochopí,
krutý osud co zahrál hru zlou
bez lásky mateřský že asi
oba už zůstanou

Že srdce, které tlouklo jen pro ně
navždycky zhaslo, z nenadání
dalo se k bohu na tu pouť
na pouť nekonečnou

R: Teď už ví, co je touha
bezmocnost jenom pouhá
je to jen řada dlouhá
nocí probdělých, bezesných, neklidných

R: Tak teď už ví co je touha
bezmocnost jenom pouhá
je to jen řada dlouhá
nocí probdělých, bezesných, neklidných,
tak to je toužit....

Určitě by fotra prokleli
chlapa co zavinil utrpení,
které teď v děcáku prožívá
brácha s maličkou sestrou

Vždyť on jel autem,
když předtím chlastal
a že si mámu do vozu vzal
pekelný oheň by tomuto
člověku navždycky přál


3xR: Teď už ví, co je touha
bezmocnost jenom pouhá
je to jen řada dlouhá
nocí probdělých, bezesných, neklidných..

R: Teď už ví, co je touha
bezmocnost jenom pouhá
je to jen řada dlouhá
nocí probdělých, bezesných, neklidných,
tak to je toužit....