Mistr a Markétka

Mistr:
Jsem princem noci, anděl temné hvězdy,
dávám náruče ztracených snů.
Slyším tvé volání, černá ikono ráje,
jsi v mém srdci bodnutý nůž.

Markétka:
Slyším nářek tvůj, dávno vím to vím,
že je měsíc tvůj bílý král.
Srdce krvácí, ruku podej mi,
půjdem hledat svůj svatý grál.

Mistr:
Dám ti lásky svého těla temné voodoo,
v noci se staneš černou Madonou.
Kradu tvé tělo, zradím tvou duši,
uprostřed pouště pak zanechám tě opuštěnou.

Markétka:
Dávno vím to vím, slyším volání,
celá hořím v obětí tvém.
Vím, že s tebou dál život nekončí,
v chrámu lásky, tajemných her.

Oba:
Poznej můj ú;děl, má ú;sta tu máš,
dej mi svou víru, chrám lásky je náš.
Poznej můj ú;děl, má ú;sta tu máš,
dej mi svou víru, [: chrám lásky :] je náš.

Mistr:
A ty dál se ptáš, kdo mi sílu dává,
jsou to stíny mých dávných vojsk.
Nikdo netuší, co se odehrává,
v hluboké noci v ú;krytu hor.

Markétka:
Dávno vím to vím, slyším volání,
celá hořím v obětí tvém.
Vím, že s tebou dál život nekončí,
v chrámu lásky, tajemných her.

Mistr:
Vidíš mé tělo, vidíš má ú;sta
a mojí sílu ale nikdy nikdo nezměří.
Vidíš mé tělo, vidíš má ú;sta,
já jsem ta existence, v kterou nikdo nevěří.

Oba:
Poznej můj ú;děl, má ú;sta tu máš,
dej mi svou víru, chrám lásky je náš.
Poznej můj ú;děl, má ú;sta tu máš,
dej mi svou víru, [:chrám lásky:] je náš.

Poznej můj ú;děl, má ú;sta tu máš,
dej mi svou víru, chrám lásky je náš.
Poznej můj ú;děl, má ú;sta tu máš,
dej mi svou víru, chrám lásky je náš.

Poznej můj ú;děl, má ú;sta tu máš,
dej mi svou víru, chrám lásky je náš.
Poznej můj ú;děl, má ú;sta tu máš,
dej mi svou víru, [:chrám lásky:] je náš.