Rodné údolí

Cesta má předemnou
v dáli mizí, každý
krok v srdci mém
zabolí, zakrátko
bude mi všechno
cizí, nespatřím své rodné údolí.

Zavolám nashledanou,
nashledanou, nashledanou
rodné údolí. Zavolám
nashledanou, nashledanou,
při vzpomínce srdce zabolí.

Oči mé nevidí, jak se stmívá
nevidí, co jsem měl tolik rád
jediné, co mi teď ještě zbývá
rodnému údolí sbohem dát.
Zavolám nashledanou, nashledanou,
při vzpomínce srdce zabolí.

Proč se den za každou
nocí vrácí, proč se čas
na chvíli nezastavil ?
Nemusel bych ti své sbohem
dáti, kdyby dnešní den
navěky byl.
Zavolám
nashledanou, nashledanou,
při vzpomínce srdce zabolí.