P.S.

1. Stála u vrátek tichá a smířená,
jen vítr bušil do drátů jak do cimbálku,
já chtěl nazpátek k ní se vrátit,
a věděl, že zas prohrávám dívčí válku.
Do jedné z komor svýho srdce,
mě na jeden západ zamyká,
proč se mi z údolí a hor,
tam od ní těžko utíká.

R: Tak se nemrač lásko,
že se ráno s nocí ztrácím,
třeba jednou lásko postavím ti velkou máj,
nezapomeň lásko,
že i já se v zimě vracím,
pak nám budou lásko pod peřinou srdce tát.

2. Chtěl bych zase jít tou její krajinou,
ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe,
její slzy pít, když se tak bála,
že bez boje zas prohrává mě vedle sebe.
Na dráty vítr smutně hraje,
když si mě rosou vyprovází,
proč se mi z údolí a hor,
tam od ní těžko odchází.

R: Tak se nemrač lásko...