Karkulka

Šla Karkulka černým lesem, číhal na ni vlk,
olizoval mlsné vousy, natahoval krk.
Co to neseš Karkuličko ve svém košíčku,
nesu víno bábovičku, pro svou babičku.

Červený kalhotky, červenou čepici má,
Karkulka s ruksakem, s obsahem tajným.
Červená babeta, rozráží silnici,
navštívit babičku, co bydlí s hajným.

Odbočka do lesa stala se osudnou,
hrozně se lekla, když minula smrk.
Spatřila v malinách příšeru vobludnou,
s ohromným vocasem, stál před ní vlk.

Karkulko červená, jdi radši na pivo,
nejezdi za bábou, nejezdi lesem.
Vlk to je dobytek, má velký kladivo,
na tebe Karkulko, celej se třese.

Našlápla babetu, vlkovi ujíždí,
třicítkou kličkuje, tam mezi duby.
Vlk stačil drápama seknout jí do hýždi,
její rudý kalhotky koukaj mu z huby.
Dojela k chaloupce rychlostí ukrutnou,
trochu jí překvapí podivný ticho.
Uvidí v posteli osobu nechutnou,
lyžařský brejle a vohromný břicho.

Tentokrát Karkulka, na nic se neptala,
vidličkou z hrudníku vyndala vnitřnosti.
Hned podle vocasu potvoru poznala,
vytáhla babičku to bylo radosti.
Dobře to skončilo na starým bělidle,
Karkulka s babičkou, popíjí ferneta.
Vobludu vycpali, slepili lepidlem,
a pak jí prodali za marky do světa.