Úvod

Nikolas:
Já o nás dvou už léta sním

Angelika:
Ta léta v rouchu klášterním

N:
Já už léta sním
A:
Už léta sní

Oba:
Já už léta sním

Angeličin otec:
Angeliko?!

A(rec.):
Tatínek! Tatínku!

O:
No já taky váhám jestli sním anebo bdím
či se snad, Angeliko, doopravdy bavíš s ním?

A:
Nicolas od dětství už je můj kamarád
a teď jsem slyšela, že i jako muž má mě rád

N:
Já nevím, proč bráníte našim velkým snům
A mě už nesnášíte od dětství až k těmto dnům

O:
Nikolas bohužel je pouze chudý kmán
Na našem panství tedy bude vždycky nevítán

Všichni:
Můj názor je dobré znát
pravdu svou má každý z nás
Já té své se nechci vzdát
argument můj, ten má pád

N:
A tak říkám vám!

O:
Co?

N:
Že to nevzdám
Nevzdávám!