Realita

Stojím jak patník na chodníku,
ruce do kapes vražený,
v duši mám tisíce otazníků,
proč válím se tu zmlácený.

Svůj bláznivý kosek světa,
kam na chvíli nesmí trápení,
mě žádný výkřik nebo věta,
kouzelný obraz nezmění.

Pak z kapes vyndám ruce,
a rozhlídnu se okolím,
zase jednu ránu do palice,
a vůbec nic tím nezměním.