Závist

Prachama narvaný kapsy chtěl mít
holka když jsem tě sváděl
tedˇ ruce svázaný já nenajdu klid
když si tě jinej odváděl

V myšlenkách zavřenej
klíč nenacházím
snad mě ovlád sám dábel
jak smyslů zbavenej a v hlavě
jen dým
a tak splácím svůj úděl

Jak na plnej plyn se řítím proti zdím
jen slzy vzteklejch očí
v ohni zavřenej z kůže staženej
tedˇ nevím co si dál počít

Já jsem ten kterej záviděl
tedˇ zapírám
já jsem ten kterej neviděl
tedˇ smůlu mám