Budík

1. Budík zvedá ráno a pozdvihuje víčka,

Emi A Hmi

má ruka s tvou se váže na každodenní slib.



2. Kdo ví, co je láska, snad nebe plný sluncí,

nebo důvěra, co věří na každodenní slib.



Hmi A Hmi

R: Jak dlouhá pouť, co míří nevímkam,

A D

jak písnička, co zpíváš, abys' nebyl sám,

Emi F# Hmi

tududu ...



3. Budík zvedá ráno, zahlíd' jsem tvou kůži,

muži stárnou, když se stejská, když láska nedá spát.



4. Přes kamení světů nás neše naše touha,

těch vzestupů a pádů, co odnaučej' lhát.

R:

5.=1.