Emo

Být emo je cítit a chtít,
je to síla v tobě,
každý ji musí mít.
Dny se tak vlečou,
nebudu jen stát.
Běžte všichni doháje, chci žít svůj sen,
všemu za mnou se jen smát.

Cesta nocí já jdu stále dál
Pane chmurné věčnosti, kdo štěstí mi vzal?


Já jen já,
moc často sem nic.
Hledám víru touhy ztracenou,
nechci už víc.
Často lítám v oblacích,
pořád padám,
stále nové rány.
Sem emo, všichni ste víc.
Láska není pro sraby, snažím se říct.


Cestou noci jdu stále dál.
Pane věčné věrnosti, kdo sílu mi vzal?


Touha a láska
ztracená vnitřní krása.
Emoce pohlcují
city chladnou
sem myslí emo
tak co s duší prázdnou?
Udusit se všedností nudou bytí
kam se mám obrátit, když je mi z toho na blití?


Cestou noci jdu stále dál.
Pane zhoubné marnosti, kdo iluze mi vzal?


Leze mi na mozek tenhle hnusnej svět.
Všude samý pokrytci sobectvím a zlem vládnou.
V emocích topím se, snad mě nic zlýho neovládne.
Jen málokdo mě chápe, snad jen on tu je.

Jedinej na světě souzní, je emo jako já.
Je emo jako já, ví co je cítit a chtít,
nachází ve mě sílu o který nevím.
Sme emo, to nám stačí.
Sme oba emo, dík můj mu už navždy patří.