Nejsi sám

jako, když vyjde slunce
jako, když večer skryje den
tak rychle měníš tváře
součástí toho taky jsem
jako, když shoří tráva
jako, když ránem končí sen
tak rychle měníš názor
tak rychle za svým cílem jdem

jako, když bavíš známe
trapně, jak gondíkovic show
pak stejně všechno běží
na jednoduchost lidi jdou
zlomený všemu věříš
jako vodítkem vedený
cítíš se ale volný
jenom, když se nic nezmění

neřvi nejsi sám, kdo se tady smutně špiní
stejně jako já, stejně jako všichni jiní
až si jednou přestaneme lhát,
zjistíme, že není o co stát

jako pár dobrých přátel,
co chodí s radou za tebou
chvíli je všechno ok
pak zjistíš, proč tu vlastně sou
jako ta těžká nemoc,
z které se pracně vysekáš
pak přijde lehká chřipka
a nohy podražené máš

jako ty staré časy,
které máš dávno za sebou
tehdy tě všichni srali
teď kričíš kde ti lidi jsou
stojíme nad propastí
na dno jen těžko dohlédnout
až, když tam vidět půjde
tak budem schopni procitnout

až si jednou přestaneme lhát,
nemožné už může se to zdát
až si jednou přestaneme lhát,
napadá mě denně tisíckrát
až si jednou přestaneme lhát,
slova, která nedají mi spát
až si jednou přestaneme lhát,
zjistíme, že není oco stát