Sanatorium

venku je šero a uvnitř možná nostalgie
šero a všichni kolem chodí v bílé
směj se vždyť nádherný je pohled
na nemyté kachličky od krve

postup je jasný tak soucitný a beznadějný
plačeš že všechno bude jako loni
směj se vždyť nádherný je pohled
na zelené potahy od krve

z dálky je krásné pohladí na duši
parky jsou zelené tak co si víc přát
to všechno známe smrt nikdo netuší
zákeřně pomalá šance jdou spát
vezem se vozíkem tunel je zátiší
jenže to bolí když jedeme dál
psychické poruchy práškové pohledy
hosté se hromadí (u sanatoria ráj)

co z něho zbylo byl vlivný ještě dýchal zdravě
troska co dívá se jen vyčítavě
směj se jak morbidní je pocit
zvracet svou krev přímo v klášteře

v pokoji zima až naskakuje husí kůže
skalpel co řozřezal ti venku růže
směj se jak morbidní je pocit
nechat svou krev přímo v klášteře

sanatorium...