Čeká na poslední ráno

Někde venku štěkaj dogy
a zvolna padá tma,
a když se úplně setmí,
ten štěkot utichá.
Noční ticho tříští hlasy,
co mi rozrývají týl,
čeká nás poslední ráno
a mě aspoň tisíc mil.

Když se dívám z tvýho prahu,
jako bych na rozcestí stál,
a potom se otočím zpátky,
tam kde jsem s tebou spal.
Jenže v zádech tuším cestu
a ta mě táhne ze všech sil,
čeká nás poslední ráno
a mě aspoň tisíc mil.

Ten můj hlad a divnej neklid,
to je špatný znamení,
slova jsou jenom slova
a na ničem nic nezmění.
Zůstalas pořád stejná
i já jsem zůstal, co jsem byl,
čeká nás poslední ráno
a mě aspoň tisíc mil.