Seňor

Señor, Señor, víte vůbec, kam to jedem?
Je to Arizona, nebo Armageddon?
Vždyť tady jsem už byl, to je snad fór.

Mám pravdu, nebo magořím, Señor?

Señor, Señor, nevíte, prosím, kde se skrývá?
Kolik hodin, kolik dní nám ještě zbývá?
Kdy z nás vůbec stáhnou tenhle flór?

A bude nám tu líp než tam, Señor?

Do korby bušil vítr, až se třásla mříž,
a na krku jí visel litinovej kříž,
pořád vidím prázdný náměstí a ji ten den,
jak mě objímá a šeptá mi: „Nezapomeň.“

Señor, Señor, už zas vidím ten modrobílej auťák
a cejtím ocas draka;
tohle napětí mě ničí jako mor.
Kdo mi tady pomůže, Señor?

Klečel jsem tam nahej jako idiot,
jako v magnetickým poli, neschopnej se hnout,
a cikán blýskl prstenem a řek: „Máš dost,
tohle se ti, chlapče, nezdá, to je skutečnost.“

Señor, Señor, srdce mají prázdný jako snopy,
dejte mi pár minut, než se vzchopím,
než zas v sobe najdu nějakej vzdor.
Tak jeďte, jestli můžete, Señor.

Señor, Señor, radši odpojíme tyhle dráty,
odvalíme všechny tyhle pláty,
tohle místo ve mně dusí každej pór.

Tak na co kruci čekáme, Señor?