Zaklínadlo

Bílí kosti, temný znamení,
chodíme dokola, víc a víc znavení.
Ve jménu pokroku stupňujem snažení,
třepeme nohama, napůl z kůže ztažený.

Je nám čím dál líp a všechno je furt horší,
radši nemyslet, jak to s náma skončí.
Někdo křičí:"Stop, takhle to dál nejde!",
tak si počkáme a ono ho to přejde.

Žhavý slunce bělí kamení,
potichu vysychaj' poslední prameny.
Ve jménu přežití čím dál víc zkažený
pomalu zjišťujem, že se to nezmění.

Je nám čím dál líp a všechno je furt horší,
tiše doufáme, že to brzo zkončí.
Někdo křičí:"STOP! Takhle to dál nejde!!",
tak ho zabijem a ono ho to přejde.

Divný maso, dobrý koření,
oberem kosti do ohně hozený.
Ve jménu vývoje čím dál víc hladový,
že maso lidský je nám už moc nevadí.

Je nás čím dál míň a všechno se furt lepší,
soused přibírá, snad bude chutnější
než ten kdo dřív křičel... Pořád nejde a nejde,
mám to změřený, do pekáče se vejde!