Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
Wenn die Nacht den Schleier niedersenkt
Auf Felder, Wald und Tal
Erheben sich die Schatten
Aus den Gräbern grau und fahl!
Und so zieh ich meine Kreise,
Ehre die Ahnen auf meine Weise!
Heb den Blick und lass ihn schweifen
Ihr traurig Schicksal zu begreifen!
Was in alten Tagen drängt es in mir euch zu fragen
Ward mit euch geschehen, eurer Freid und eurem Leid?
Ist der Ruf der Sagen die heut euer Leid beklagen
Nichts als törichtes Gerede aus der längst vergessenen Zeit?
Hörst du ihre Rufe hallen,
Wie sie durch die Wälder schallen?
Laut und klar, sie dringen noch bis heute an mein Ohr!
Ihre Fahnen stolz erhoben,
Zucken wild wie Flammenlohen,
Feurig wild am Horizont mit ungeahnter Kraft!
Sturm sie werden raufbeschwören,
Alte Bräuche stolz bewehren,
Gegen das Verderben dem ihr Dasein fällt anheim...
Dumpfes Krachen aus der Ferne,
Wenn schwarzer Qualm zieht über das Heer!
Heute zieh ich meine Kreise,
Sehe schwach I'm Fackelschein
Welch Menschenwerk hier niederging
Vor ach so langer Zeit!
Über Felder, durch die Weiden,
Tosend ihre Heere reiten,
Zürnen ihren Feinden,
Oh sie zürnen dem Verrat!
Rot tropft es von schartig' Schwertern,
Die der Falschheit Reuhe lehrten
Auf den Boden, auf den Fels, auf Tyr geweihtes Land!
Durch die schwarzen Jahre zogen tote Heeresscharen
Über schwarzverkohlte Erde hin!
Der Menschen Lied, verklungen, vergessen I'm Antlitz des Krieges,
Ja die Melodie...
Tief in grauen Wäldern jedoch fand ich sie verborgen noch,
Sie wisperten ganz still und leise mir so auf vertraute Weise.
Jenes Lied ich dort vernommen wähnt I'm Krieg ich umgekommen.
Was sangen sie?
Die Melodie!
Am Horizont ein Streifen,
So hell und klar
Er kam um sie zu leiten auf immerdar
Am Horizont ein Streifen,
So hell und klar
Er kam uns zu begleiten auf immerdar
Schlag ich meine Augen nieder, sehe ich ihre Heere wieder
Wie sie aus den Wäldern kamen,
Ihre Heimat wieder nahmen!
Und so zieh ich meine Kreise, ehre die Ahnen auf meine Weise,
Senke tief mein Haupt hernieder,
Lausch dem Klang der alten Lieder!
Když se noc snese
na pole, les a údolí
z hrobů se zvednou
šedé stíny!
A tak putuji mým krajem,
tímto způsobem ctím mé předky!
Vzhlížím vzhůru,
abych pochopil jejich chmurný osud!
Co z dávných dob mě nutí se vás ptát
Co se stalo s vámi, vaším (Freid) a vaším žalem?
Je to volání ság, které vás dnes litují
nic než bláhová povídačka z dávno zapomenutých časů?
Slyšíš znít jejich hlasy,
jak se rozléhají lesem?
Hlasitě a čistě mi dodnes zní v uších!
Jejich hrdě pozvednuté vlajky,
se divoce zmítají jako plápolající oheň,
horoucí, divocí, na obzoru a s neobyčejnou silou!
Vykouzlí bouři,
hrdě vyzbrojeni starými zvyky,
proti záhubě, které připadají jejich životy...
Z dáli se ozývá jednotvárné bouchání,
když se zemí táhne hustý černý dým!
Dnes putuji mým krajem,
ve světle pochodně slabě vidím,
co zde lidské dílo napáchalo,
před pradávnými časy!
Přes pole, skrz pastviny,
se žene jejich armáda,
rozzlobeni na své nepřátele,
jak oni nenávidí zradu!
Krev kape ze zubatých mečů,
které falešnost naučily pokoře,
za zem, za hory, za zem zasvěcenou Tyrovi!
V temných letech táhly mrtvé tlupy,
skrz zem spálenou na popel!
Píseň lidí, zašlá, zapomenutá ve válečné vřavě,
ano, ta melodie...
Hluboko v temných lesích jsem je však ještě našel skryté,
tiše mi šeptali o známém způsobu.
Onu píseň z války jsem tam slyšel.
Co zpívali?
Tu melodii!
Na obzoru pruh,
tak světlý a jasný
přišel je vést na věčnost
na obzoru pruh,
tak světlý a jasný
přišel nás doprovodit na věčnost.
Zavřu-li oči, zase vidím jejich armádu,
jak přicházeli z lesů,
a vzali si zpět jejich vlast!
A tak putuji mým krajem, tímto způsobem ctím mé předky,
padá mi hlava,
slyším tóny starých písní!