Realita

Procházím se a vše mi připadá tak moc relativní,
kolem jde divnej člověk co cítí se být negativní,
nastoupím do linkovýho busu s digitálním číslem dvacetjedna,
všude lidi se tlačej na sedačky a já se ptám o co se jedná…

R: Protože já bez cíle bloudím tím moderním městem a kolem jdou lidi se stereotypním malým gestem. Jo gestem

Toulavě se dostanu do špinavý tmavý hospody,
říkám si tady jsou snad lidi do pohody,
však první pohled klame tohle snad každý ví,
a mě v hlavě známá melodie stále a dokola zní.

R: