Šlapem si po štěstí

Jsme jako akcie co hodnoty mění,
stoupáme, klesáme jak kurzy měny.
Chceme tu změny,
a nechcem se měnit.

S rukama v kapsách se kecá nejlíp,
naivní lidi v růžovejch brejlích,
hledáme klíče k zamčeným dveřím.
A jedni z těch co pak slepě věří,
když se dva perou směje se třetí.

Když se pak ztratíme do nějakejch špatnejch vod,
chodíme v bludišti,
hledáme ven východ.

A každej další krok je potom cesta hloub,
protože sám nevíš kdy tě pak smete proud.
Budujem krovy,
nemáme zaklady.
Šlapem si po štěstí,
plivem si do tváří,
chcem jenom sežrat co jiní uvaří,
a vysát všechnu krev tak jako komáři.

Někdy se nedaří,
sundat to závaží,
který nás pomalu stahuje do bažin,
když tě to pohltí,
kdo se ti odváží,
nabídnout pomoc,
a chytne tě za paži.

Nevážíme si toho co vůbec máme,
myslíme na sebe a zapomínáme.
Strkáme svůj nos do cizích věcí,
přitom se sami nedokážem přečíst.
Přátelství na oko,
a lhaní do očí,
pak v prázdné náruči hledáme bezpečí,
měníme názory tak jako počasí.

Prvně se spálíme,
pak taháme za vlasy,
fuckujem problémy někam pryč do wécé,
pak plavem v obsahu,
kterej z něj vyteče.

Čekáme na to,
co za náma přijde.
Jsme líní
zvednout prdel ze židle.

Po každé bitvě je každej generál,
chytří jak rádia,
a skutek uplaval.

Chceme ráj na zemi
a tvoříme peklo.
Dáváme parohy
a čekáme věrnost.

Hrát na dvě strany,
to je dnes v módě.
Stejně jak pomluvy,
za každým rohem.
Bordel před prahem,
meteme bokem,
zajímá nás,
co se děje za plotem.

ref.:2x
Když jsi něco chtěl,
měl sis to přát,
a ne začít hned,
na dvě strany hrát.
Krok co krok,
jenom samí zrní vát.
Šlapeš si po štěstí,
víš to sám.

Zatloukat, zatloukat,
výmluvy, výmluvy,
pravdivý tvrzení,
obracet naruby.
Převracet na drby,
házet je na druhý.

My jsme ti nevinní,
jediní bez chyby.
nejlepší ze všech,
bez vady na kráse.

Občas podlehnem penězům v obálce,
život v pohádce,
koláče bez práce.
A bez úsilí daleko dokráčet.

Až přijdou následky,
dáváme ruce pryč,
metem pod koberec,
to co jsme vymetly.
Falšujem výsledky,
různými prostředky,
a potom říkáme,
že jsme nic neřekly.

Málokdo přizná svou vlastní chybu,
jen otočí pravdu,
k obrazu svýmu.

Tak se pak nediv,
že je to od slov k činům,
tvoří tady nový antonymum.

Chcem se mít dobře,
a hrajem si s ohněm,
hasíme požár,
že lejeme olej.

Všichni jsme akční,
až když je pozdě,
tak že jen házíme vlastně,
hrách po zdech.

Lidi si závidí,
nos mezi očima,
čekají na to,
co jim spadne do klína.

Tak si dej pozor,
když zrovna zhasínáš,
každej chce přiložit,
svou hrstku do mlýna.

Kdyby se každej
staral jen o sebe,
bylo by určitě,
mnohem líp na světě.

Ale ta mentalita
je bohužel taková,
že ti zde ukradnou to
co si neschováš .

Proč prvně konáme,
potom až myslíme,
pak ani nevíme,
co z huby vyplivnem.
Potom jen litujem,
nemáme na výběr,
škodíme tím všem,
svědomí spytujem.

Někdy moc mluvíme,
když máme mlčet,
a pak jsme zticha,
když má dojít na řeč.

Pak svoje omyly,
topíme v promilích,
potom se divíme,
že končíme bez cíle.

Třeba se zaměstnat,
zaměstnat rozumem,
aby nám došlo,
že samo nic nepujde.

Mír je ta cesta,
ne nadávky do kurev.
Jednou to pochopíš,
až z toho vyrosteš.

ref.:2x
Když jsi něco chtěl,
měl sis to přát,
a ne začít hned,
na dvě strany hrát.
Krok co krok,
jenom samí zrní vát.
Šlapeš si po štěstí,
víš to sám.