Pro Yvettu

Krutej, tak krutej, strašně krutej,
je krutej, život je krutej,
moc krutej, život je krutej.
Já jsem Jíra Pompeje,
dlužím, kam se podívám,
ať chcete nebo nechcete,
tak vám o tom zazpívám.
Holenkové zlatí,
vy taky nejste svatí.
Já tu pro vás repuju
a za poslech vám děkuju.
Když mě máma v porodnici
to kalný ráno viděla,
něco jenom zařvala
a už nikdy nevystřízlivěla.
Táta řek mi synu,
tohleto si teda pamatuj,
ty jseš Jíra Pompeje
a celej svět bude jenom tvůj.
Už na gymplu jsem stepoval
a budouctnost si maloval
pak jsem chtěl jít na DAMU,
ale dali mi pár přes tlamu.
Chvíli jsem byl v Šumperku,
tam přefik bych i veverku,
ale já měl tvrdou hlavu
a v ní jen zlatou Prahu.
Natočil jsem nahotu
a princeznu tu ve mlejně
no a byl jsem teda happy
a spal jsem v strašný ratejně,
playgirls byly super,
začal jsem toužit po lásce,
bylo mi fakt smutno,
stejně jako tý mý klobásce.
REF.:
Yvettó, lásko má já stůňu,
Yvettó, jsou to krutý galeje,
Yvettó, lásko má já stůňu,
Yvettó, já jsem Jíra Pompeje.

Krutej, tak strašně krutej,
život je krutej.
Nejdřív jsem byl s Kuklovou,
ale ta mě strašně bila,
začal jsem se přejídat,
začly naskakovat kila.
Měl jsem z pekla štěstí,
a potom se to zlomilo,
kde je moje láska,
živote, krutá gorilo.
No, zaco jsem měl točit,
ty prachy byly jasná past,
slzy tečou proudem z vočí,
exekuce, prášky, chlast,
pak jsem potkal Yvettu
a to byl hnedle jinej svět,
adoptovat Artíka, to já bych si teda troufl hned.
Yvettu jsem miloval,
zas budouctnost si maloval,
ona mě potom vyhnala
a moje srdce sežrala,
kde teď lpí, kde dejchá.
Ví to snad štajdl laso,
to malé bílé cosi,
to malé bílé něco.
I když jsem chlap jak hora,
nejsem kus zvířete,
srdce jsi mi vykloubila,
jak stehno od kuřete,
srdce už mi zase pláče,
srdce zas mi puká,
jsou to obraznosti muka,
snad najdu si kluka.
REF.
Krutej, tak strašně krutej,
tak strašně krutej,
Yvetto, Yvetto jseš krutá.
Yvetto a já jsem krůta.