Cesta K Hoganový Soutěsce

Víš, přes potok pak pojedeš, přes rozvalenej most,
a podle něj ne více než dva hřbety hor, a dost,
a vzhůru po těch hřebenech se dej pak cestou vést,
dvě ovčí stezky stranou nech, ty mohly by tě splést.

Jen potoka se vpravo drž, pak rovně snaž se brát,
až uvidíš, že je tam strž, plot z tyček, na něm drát,
tam leží mrcha kobyly, co prask' jí v pádu hřbet,
no, uvidíš ji za chvíli, tou cestou musíš jet.

Dál pod žulovým útesem, kde leží z káry vrak,
dva vostrý hochy pod lesem tam trefit můžeš pak,
to musíš střílet nakonec či dát se zabít sám,
tak snaž se vyjet na kopec a braň se radši tam.

V půlcestě je vůl Hoganův, jak pad' a začal hnít,
pak napravo, sic v tu ránu bys koně nezachyt',
pak nalevo se votočíš, půl míle jedeš dál
a za chvíli pak jistě již bys před bránou mu stál.

Že hned se vidět nedává, to moc tě nesmí zmást,
von prvně vždycky vyčkává, zda všechno není past,
já radil bych ti, kdybys moh' mít koně blízko vrat,
tam v okolí je drsnej hoch, tak musíš pozor dát.

Sem chlapi táhnou ze všech stran mok trochu ochutnat,
když stoupnou k pípě stojí tam, no, dokud mohou stát,
a v neděli to vrcholí, jak mouchy lížou čep,
a samý živý mrtvoly pak zaplňujou sklep.

Tu od mostu muž otočil své koně čelem zpět
a nohou nikdy nevkročil, kde strměl horský hřbet,
on prostě zjistil v tu chvilku, že necítí se fit,
měl Hoganovi obsílku a výměr doručit.

Zbled' představou, jak sjíždí sráz, a viděl u těch skal
tu kůži svou u volské hnít jak značku, kde má odbočit
ten, kdo tu jednou půjde zas kol mrchy a pak dál ...